Trojský útulek
Předem říkám, že útulek v Tróji je mi trnem v oku. Až moc často jsem se setkala s odstrašujícími případy, které tam probíhají. A mám potřebu o tom psát, protože v očích spousty lidí je pořád Trója synonymem perfektního útulku na vysoké úrovni. Následující případy mluví samy za sebe.
ENDY
Endy byl v útulku prezentován jako 4 měsíční štěně voříška, které tam měli měsíc. Jedna slečna ho z Tróji vzala, aby ho mohla dát k narozeninám mé kamarádce, která přišla o fenku. Štěňátko jako vyšité, kulaté bříško, rozvrkočené vlny. Prvním problémem byl častý kašel, který se musel léčit. OK, stane se.
Pak přišly průjmy, zvracení, malátnost. Už tehdy mi něco přišlo v nepořádku, když to rozkošné štěňátko mělo plný chrup a občas zvedalo nožičku, jasně jsem řekla, že ten pes musí být skoro roční, možná i starší. Ale co to bříško? Odčervený byl, ale měl štěněcí kulaté bříško.
Po návštěvě několika veterinářů, kteří jen píchali injekce a žádné sono je ani nenapadlo, pes neustále zvracel, špatně žral a měl průjmy. Co se jednoho dne nestalo? Došlo k velkému zvracení a pes vyzvracel veliký hnusný hadr. Bříško se zatáhlo, nevolnosti přešly a najednou jsme tu měly krásného, rok a půl starého psa, místo štěněte. Copak si v útulku nevšimli jeho nevolností, chrupu a zvednuté nohy? To snad nemají veterináře? Nebo prostě usoudili, že štěňata se lépe udávají???
MAX
Maxe si moje kamarádka, která shodou okolností měla Endyho, vzala z Tróji pro své rodiče. Přišla si do Tróji přesvědčená, že si vybere psa. První šok - žádní psi, pouze fotografie se stručnými popisy. Vybírala, vybírala... Nevybrala si. Chtěla nějakého ošklivku, kterého nikdo nechce. Šok druhý - řekli jí, že ve sklepních kotcích mají dva psy, kteří jsou izolování od ostatních, protože by se mohli rvát. (mezišok - jak si je má sakra někdo vzít, když vůbec nejsou v nabídce? To je tam chtěli mít do smrti?) Kamarádka si dle fotky vybrala menšího pejska. Toho jí přivedli (až po podepsání všech papírů a zaplacení) a rovnou jí ho vrazili a děj se co děj. Jen jí řekli, že ho nemá pouštět z vodítka, že je nevyzpytatelný. Kamarádka protočila panenky, hned za bránou pustila toho nevyzpytatelného psa z vodítka, který nadšení kolem ní hopsal, chodil na zavolání, s cizími psy normálně vycházel. Problém další - častý kašel. To má být náhoda? Podruhé?
BONY
Bony neměla hezký osud. Byla také zařazena Trójou do kategorie "nevhodní". Ale proč?
Její příběh začíná dnem, kdy Trója pořádala den otevřených dveří (tzn že umožnila lidem přístup mezi nabízené psy, prostě to, co dělá každý jiný útulek denně) a můj kamarád byl účastníkem. Všude lesklé nerezové misky, čisto jak v nemocnici, personál milý, hodný, ochotný, psi vyčesaní, čistí a spokojení. Jenomže to by nebyl Egon, aby ho nenapadlo vybočit ze zástupu a vlézt za dveře, kam veřejnost neměla přístup ani v den otevřených dveří. A tam už nebyly nerezové misky. Tam už nebylo poklizeno. Tam už nebyli načančaní psi.
Nejvíce ho zarazila Bony. Bony byla střední pudlice nejasného stáří. Srst měla neudržovanou, zplstnatělá srst v ohromném množství byla všude. A kašlala. (haha, přijde mi to už jako smutně dobrý vtip) Kamarád okamžitě zakročil, psa si vyžádal (ačkoliv opět nebyla v nabídce a opět byla v útulku delší dobu) a okamžitě si ji vzal. První návštěva cestou domů vedla k veterináři, druhá do psího salonu. Fena měla nepříjemnou vyrážku vzniklou díky její srsti a vlhkosti, museli jí udělat vojenský třímilimetrový sestřih. Chválabohu, kamarád měl kontakty všude možně a tak hned druhý den Bony našla svého majitele - starší paní, které zemřel špic. Bony byla od prvního dne poslušná, vycházela se psy a byla velmi vděčná. Byla to rychlost, takže ani fotku nemám.
AGAMEMNON ARISTOTELES CHADZIDIMITROPOPULOS (MEMO)
Memo byl pes, který mi několikrát zasahoval do venčení. Bylo mi 14 let, s Trójou jsem neměla vůbec žádnou zkušenost. Potkávala jsem ho na Palackém náměstí, Mexa si s ním hrála. Jednou se mi dostal do rukou, takže jsem ho okamžitě vzala k veterináři, jestli nemá čip, potom jsem ho vykoupala (byl v příšerném stavu), dala jiný obojek (to, co měl na krku, se nedalo nazývat obojkem, navíc se tím škrtil), dala mu najíst a volala jsem do Tróji, že jsem našla psa, který se toulal po okolí několik dní. To byly cca 2 hodiny odpoledne. V půl desáté večer si pro něj konečně přijeli, beze slova psa popadli a odjeli. Následující den jsem jim volala a ptala se po něm, jestli našli jeho majitele. Telefonistka byla nepříjemná a poslala mě do háje, že žádné takové informace neposkytují. Oponovala jsem, že jsem toho psa našla a postarala se o něj a tak že mám snad právo slyšet tu jedinou větu, jestli jeho majitele našli, nebo nenašli, protože případně mám zájemce (což jsem si vymyslela, ale budiž). Paní mě opět poslala do háje, že mi po tom nic není. Kamarádka do toho útulku jela a přivezla informace, že psa si ráno odvedli jeho majitelé, jakýsi důchodci bydlící na Smíchově. Nevím, jestli jim vyhrožovala zabitím, protože jinak si nedovedu představit, že by jí ty informace dali.
Mema jsem potkala 10 dní nato, opět na Palackého náměstí. Ze Smíchova? Paráda, takže pes se musel dostat přes několik dost frekventovaných silnic. Pak už jsem ho nepotkala nikdy, asi ho srazilo auto.
No, tak to je všechno, co se mi teď vybaví. Nejsou to hezké příběhy, ani jeden. Můj názor na Tróju je tedy silně negativní, nemám, co bych k tomu dodala více. Snad jen úsměvnou historku, kdy po povodních odmítli 5 pytlů granulí, že nepotřebují žádnou charitu.
Takže pokud někdy chcete psa a jste z Prahy, radši se poohlédněte jinde, třeba v domácím útulku paní Kladivové v Komořanech.