Agility

Opět jsem zjistila, jak lidé mohou být nehorázně hloupí, ovlivnění předsudky a neznalí věci - a stále a stále komentují tento sport.

Názor 1. - Nejlepší pes na agility je border kolie, sheltie.
Tento názor mě vytáčí poměrně dost. Lidé by si měli uvědomit, že žádné plemeno není ani to nejlepší, ani to nejhorší. Ano, bordel kolie a sheltie jsou rychlí psi, mrštní. Ale stejně rychlé a mrštné může být i jiné plemeno! A naopak - je spousta zástupců z těchto plemen, které agility tak neberou a radši si odběhnou za jiným psem nebo se začuchají. Samozřejmě, je to o přístupu trenéra, dle mého se dá rozběhat každý pes (otázkou potom ale je, zda-li je vůbec správné rozběhávat psa, který jasně dává najevo, že ho to nebaví). Na bednách jsou vidět psi různých plemen. V SA jsou tam i šiperky, labutěnky, voříšci, knírači... V MA zase často bíglové, pyrenejští ovčáci,... V LA je to fest odlišné. Belgičtí ovčáci, australáci, němečtí ovčáci a jejich kříženci, celkově pak kříženci a voříšci. Jak při prohlížení výsledků může potom nškdo říci, že nejlepší je to a to plemeno?
A navíc, některým rychlým psům odzvonilo. Staví se stále techničtější a techničtější parkury. Teď jde i o přesnost. Stále spousta rychlých psů tudíž nejde ořvat.

Názor 2. - agility není sport a práce, pouze zábava
Agility sport pochopitelně je. I práce. Není jediný důvod proč o tom pochybovat. Ano, jistě, pes s titulem A3 nebo A3Ch. není na výstavě v pracovní třídě, ale to neznamená, že je to tak správě! Dle mého by se toto mělo změnit. Zvláštně, když u některých plemen je pes v pracovní třídě už při splnění zkoušky ZPU1 - a na tu se dle mého člověk připraví mnohem snadněji, než na A3 nebo A3Ch.
Bohužel, s tím nelze nic dělat.
Ale vraťme se... Práce to je. Pes musí přemýšlet, pohybovat se vysokou rychlostí, poslouchat psovoda a stále ho sledovat. V čem se to liší od zkoušky ze sportovky?

Názor 3. - sportuje pes a ne člověk
To slýchávám od nekynologické veřejnosti, od lidí, kterým oznámím, co dělám za sport. Mohli by už pochopit, že právě, že člověk je mozkem dvojice a na něm záleží, jak běh dopadne. Nelze si říkat "ten pes je blbej, šel mi na jinou překážku" ale připustit si, že tam psa poslal - natočením rameny, špatným povelem, brzkým přibržděním nebo velkým rozeběhem. I z povelu "tunel" a mávnutím rukou směrem spíše nahoru se pse dostane na kladinu. Vše je na člověku. Psu je jedno, jaké překážky běhá, pokud ho to baví. Navíc, právě my, kuřáci, chápeme nejlépe, jak se po takovém necelém minutovém úprku dá udýchat:-)
Pes a člověk jsou tým. V agility není jen pes ani jen člověk.