Přivolání
Všichni se nejspíš shodneme, že přivolání bývá největší problém jak u začínajících majitelů psů, tak už u zkušenějších. Něco málo jsem již popsala v článku o nejdůležitějších povelech pro bígla.
Jinak se pracuje se štěnětem, dospívajícím psem a již starším psem.
NORMÁLNÍ ŠTĚNĚ ~Obecně se štěnětem bývá práce nejjednodušší - dá se vhodně využít vztah štěněte k novému majiteli, který mu nahrazuje původní smečku. Normální štěně se drží svého majitele jako klíště a většinou stačí přičapnout na bobek, zatleskat, volat a štěně přiběhne... Pak už stačí jen ve štěněti upevnit, že to má dělat na povel "ke mně" a postupně to doplňujeme i o předsednutí. Pamlsky jako motivace jsou žádoucí.
DOSPÍVAJÍCÍ PES ~ Takový pes bývá obvykle rozrušený, revoltující a snaží se nad vámi vyskakovat. Takového psa bez přivolání lze sehnat v útulku, od "chovatele", kterému pes zůstal příliš dlouho a nebylo o něj řádně postaráno, prostě při nedostatečném výcviku a výchově dokud byl pes ještě tvárný a hodný. Práce s ním je obecně nejhorší, protože i když je učenlivý, pořád je to pubertální padouch. Pokud má dospívání mírnější, tak většinou jde učit psa na volno, pokud je to se psem horší, stopovačka to jistí. A jako v každém věku psa - motivace, motivace, motivace. U tohohle psa to platí dvojnásob.
DOSPĚLÝ PES ~ Platí u psů bez různých psychických problémů. Dospělý pes může chápat pomaleji, ale rozhodně neplatí, že starého psa novým kouskům nenaučíš. Dle mého je s takovým psem mnohem lepší práce, než s puberťákem. Pokud psa zajímá žrádlo, hračky, pohlazení nebo cokoliv jiného, máte vlastně vyhráno. Stopovačka většinou není potřeba, pouze ze začátku, pokud si nejste jisti psem.
PŘIVOLÁNÍ NA ODMĚNU ~ Nejprimitivnější, ale stále nejúčinější metoda nácviku. Preferuji píšťalku, pokud jde o nácvik, pes z ní nevycítí negativní intonaci, pokud je třeba průser nebo pokud musíte psa rychle přivolat a panická intonace by mohla psa rozhodit. Nácvik psa na píšťalku je jednoduchý - každé písknutí znamená pamlsek. Cvičíme doma - písknu, pes otočí hlavu za zvukem, dostane pamlsek. Když si to upevní, zkouším delší vzdálenosti a když jsem si jistá, že pes pochopil, že písknutí znamená "pojď si pro odměnu", přejdu ven. Pokud si nejsem u psa jistá, nechám ho na dlouhém vodítku. Pes si může kam chce, vodítko je prověšené a neomezuje ho. Začnu pískat. Písknu - pes by měl být u mě, dostat pamlsek a opětovné volno. Časem lze přejít na volno bez vodítka.
Udržet motivaci je důležité. Jakmile pes nejeví zájem o odměny a dál si něco čuchá, je vhodné jednoduše se otočil a dát se na úprk s jásotem a voláním psa. Člověk vypadá jako šílenec, ale zde jde o účel. A účel světí prostředky. Dle mého skromného názoru, pokud je dobrý vztah mezi člověkem a jeho psem, tak se pes na toto chytí a přiběhne minimálně poblíž.
STOPOVAČKA ~ Výcvik pomocí stopovačky je stále nejvíce doporučovaný a dle mého poměrně přeceňovaný způsob. Nejednou jsem viděla radu, ať majitel dá stopovačku osmitýdennímu štěněti a učí ho přivolávání.
Princip tkví v tom, že psa na stopovačce naučíme, co povel "ke mně" znamená a postupně se od stopovačky upouští. Smysl podle mě má u psů silně rozptýlených okolními vlivy, se silným loveckým pudem a pokud není dostatečný vztah mezi majitelem a psem. Pokud se rozhodneme cvičit přivolání na stopovačce, tak se musíme vyvarovat tomu, abychom psa strojeně učili povel, protože to, že má pes šňůru a je ovladatelný vůbec neznamená, že výcvik nemá probíhat se spoustou motivace a radosti. Učíme psa vlastně klasickými způsoby, pouze si pomáháme tím, že pokud pes neuposlechne nebo vůbec nevnímá, tak stopovačku přišlápneme nebo s ní cukneme, aby si pes uvědomil, že tu jste a že po něm něco chcete. Když už pes reaguje spolehlivě, můžeme velice POMALU stopovačku zkracovat. Pes moc dobře rozezná, kdy na stopovačce je a kdy není, proto je vhodné přidělat třeba těžší karabinu. A třeba už po půl roce je možné od stopovačky upustit úplně, doba trvání výcviku záleží na psu. Spousta psů ale bez stopovačky nejsou schopni fungovat spolehlivě.
PÁR SLOV K MOTIVACI
Co se týká motivace, je potřeba vědět, na kterou pes reaguje nejlépe. Každý známe svého psa nejlépe, a tak víme, zda-li nejlépe reaguje na pamlsky, hračky, klikr nebo třeba slovní pochvalu. Člověk si musí uvědomit, že zvíře není stroj a že pes nemusí poslouchat, ale musí chtít poslouchat. A zadarmo ani kuře nehrabe. Představte si, že cokoliv pro někoho uděláte, tak není oceněno. Pak se vám to co? No nechce dělat! Psy, kteří nechtějí poslouchat, protože z toho nic nemají, já plně chápu. Lidé si stěžují, že jejich pes je neposlouchá jen tak, ale jen když něco dostane. Není to tak úplně pravda. Od motivace se postupně opouští, ale NIKDY za celý život psa se motivace nesmí upustit celá. Pokud psa 5x přivoláte (ne když ho učíte, ale když už to umí) a z toho jednou dáte odměnu, je to zcela správně. Pes se musí stimulovat stále, ne jen do doby, než se to naučí. Minimálně slovní pochvala nebo pohlazení by mělo být vždy. Psy máme přeci proto, že je máme rádi a ne proto, že potřebujeme mít pocit, že nás někdo bezmezně poslouchá.
Pamlsky - nejběžnější motivace, většina psu na ní reaguje velice dobře. Někteří psi se mohou zbláznit i z pohledu na obyčejnou granuli, jiní projeví větší zájem až u párku, kousků kuřete nebo u tvrdého sýra. Obecně platí, že mlsky musí být malinkaté a aromatické, na jedno polknutí, aby po půl hodině cvičení neměl pes v žaludku množství odpovídající jeho denní krmné dávce.
Hračky - hračky, nejčastěji aportovací, jsou skvělou motivací, především u psů s dobře vyvinutým loveckým pudem. Pes je od přírody lovec, lovení je běžnou součástí jeho života a je i zábavou. Proto mi pešek, míček nebo cokoliv jiného přijde jako nejvhodnější motivace. Je to zároveň odměna, další stimul mozku i možnost zavděčit se vám přinesením aportu. Psi pro aporty pracují většinou rádi, je to jejich přirozenost. Navíc upevňují vztah mezi člověkem a psem. Některým psům klasický míček jako dostatečná motivace nestačí, ale i na to je řešení. Skoro žádný pes neodolá koženému pešku, který kořistí přímo voní. Důležité je, aby hračka používaná na výcvik nebyla pro psa běžně přístupná, hračka na výcvik má být ložená mimo a používaná pouze k výcviku, aby psu byla o něco vzácnější.