Nejdůležitější povely nejen pro bígla

Je spousta povah psů, které chceme cvičit...
Štěně, dominantní pes, submisivní, se špatnými zkušenostmi, pohodář...

Začít bych měla asi štěnětem...
Na štěně se musí jemně, ale důsledně. Rozhodně doporučuji od prvního dne se vrhnout na přivolání a reakci na jméno. Bígl bývá skvělý žrout - jak k dobrému, tak ke špatnému. Takže odměny jsou jasné - pamlsky. Na příliš dominantní psy, příliš submisivní a s traumatem by se měl prvně podívat odborník a poradit.
Reakce na jméno je povel jako každý jiný. Člověk jím říká "podívej se na mě". Zavoláme psa jménem a nafixujeme ho na pamlsek. Po pár opakováních se pes na vás koukne, protože čeká odměnu - a také ji dostane. Jméno - pohled - odměna. Jméno se pes naučí velice rychle.
Výběr ména též není zanedbatelný. Obecně nejvhodnějšími jmény jsou krátká, důrazná jména obsahující písmena "r", "s" nebo "x". Osobně mám averzi vůči lidským jménům pro psy - ale to je každého věc a vkus. Znám psy se jmény jako Bára, Tomáš, Ronald a stejně tak znám psy se jmény jako Banán, Štrůdl nebo Pecka.
Stejně tak, pokud dostanete již dospělého psa se jménem, tak není žádný problém mu podle tohoto návodu zcela změnit jméno na odlišné.

Přivolání je nejdůležitější povel pro život jakéhokoliv psa, pro bígla to platí dvojnásob. Malé štěně se majitele automaticky drží... Stačí se skrčit a zavolat a normální štěně běží k vám. Ze začátku učíme přivolání doma a na zahradě (pokud ji máte), později se přistupuje k přivolání při rušivých vlivech - jiní psi, lidé, cyklisti,... Pokud to pejsek kvůli rozrušení nezvládá, není třeba věšet hlavu. Důležité je být pro psa zajímavým - zajímavějším, než ty rušivé vlivy... Couvání, lákání hlasem, ukazování pamlsku, nic není zakázané a pokud to pomůže, tak jedině dobře!
U starších psů, kteří stopu nebo psa vymění za poskakujícího páníčka s buřtem v ruce se musí už jinak. Sama jsem stopovačku nikdy na výcvik přivolání nepoužívala, ale její výsledky zapírat nemohu. Ale osobně bych ji doporučila pouze lidem, kteří si pořídili staršího psa, než těm, kteří si pořídili osmitýdenní štěně a po čase zjistili, že je neposlouchá. To je chyba ve výchově, ne ve psu.
Nácvik přivolání pomocí stopovačky je sice poměrně zdlouhavý, ale zato dle mého nesoucí ovoce. U utíkačů, kteří prostě majitele ignorují a nedrží se u něj, doporučuji stopovačku stále držet v ruce. U psů, kteří se majitele drží a pouze utíkají za určitými objekty je lepší, když mohou desetimetrovou lehkou šňůru tahat za sebou. Nikdy psu nezašlapáváme stopovačku bez povelu.
Platí vždy: zpozornění psa/vyběhnutí -> rychlý povel -> zásek stopovačky
I když psa musíte k sobě doslova dotáhnout (protože při přivolání neexistuje, že pes nepřijde k vám), tak ho vždy pochvalte a odměňte. Důležité je stále pozorovat psa.
Ve chvíli, kdy již bezpečně rozeznáte reakci psa, který chce vystartovat a už reaguje, když ho vyrušíte a přijde, můžete zkoušet psa přivolávat bez zaseknutí stopovačky. Až se to naučí, pokračujte postupným zkacováním stopovačky (obecně platí, že třeba u třímetrové šňůry musíte dát těžší karabinu) až k postupnému vyřazení stopovačky. NEPOSPÍCHEJTE. Zkracování by mělo trvat i několik týdnů. Samozřejmě je důležité pozorovat psa, jelikož při zbystření je stokrát lepší přivolání než při samotném běhu psa.

Nácvik přecházení silnice je dle mého jedna z nejdůležitějších věcí. Nácvik je primitivní - důležité je mít zvládnuté povely sedni - zůstaň. Před každým, každičkým obrubníkem musíte dát povel sedni - zůstaň a na povel "přejdi" nebo "pojď", jak chcete, vyrazit. Nejdřív probíhá vše u nohy. Později můžete jít sami pár kroků do silnice, pes musí dále sedět. Já cvičila i tak, že jsem házela pamlsky a míčky do silnice a pes v žádném případě nesměl přecházet. Je to velice, velice užitečný cvik, který může vašemu psu zachránit život. Jako u všeho ostatního platí - chválit, chválit, chválit!