Nedělní výlet (hlavně obrazem)

21.04.2010 15:55

 Tuto neděli jsme vyrazili na výlet, počasí bylo fajn, moje chřipka v prvopočátcích... Vše vypadalo až podezřele dobře. Nejdříve jsme se vydali na psí louku. Ale dál ani krok, mám chřipku!

Na psí louce jsme se nudili, pitomá panička nevzala ani míček, takže čmuchání bylo jedinou náplní. Tak jsem se rozhodla, že půjdeme do Pelyňkové, ale dál ani krok, mám tu chřipku!

V Pelyňkové jsme se pustili do drastického vyčesávání, tekla krev, pot a slzy. Furminátor má kladné body ;-) Dál jsme se vypravili po ulici, když najednou slyším strastiplné kdákání. Milá slípka se nějakým způsobem dostala přes plot a byla celá uječená a nešťastná. Kidd ji zpozoroval první...

 Kidd zkoumá.                        Já zachraňuji. 

Ale záchrana nebyla jen tak. Slípka nám moc nevěřila, zvlášť poté, co se Mexa rozhodla, že bude ohromná legrace na ni skočit. Mexu jsem si musela zavolat na rozhovor, vysvětlila jsem jí, že ta slepice je nešťastná, že ona by byla v její situaci také nešťastná, že děsit jakákoliv zvířata je neslušné a neomalené, že jsme si to snad už několikrát říkaly a že jestli to udělá ještě, dostane přes hubu. Pochopila a slepice ji absolutně přestala zajímat. Další úkol byl odchyt slepice, pokud možno živé. Kidd mě přesvědčil, že je opravdu ovčácký pes, ať už ho hodím k ovcím, kravám nebo drůbeži a po krátkém přezkoušení, které jsem natáčela (jen nechápu, jak jsem mohla tak blbě natáčet, čuměla jsem na psa a ne na displej), jsem se rozhodla, že mi může pomoci. Kidd byl opravdu šikovný, jen ho to až tak moc nebralo, jako ovce. A Mexa se projevila jako zákeřný lovecký pes, válela se tam a slepice si vůbec nevšímala.

Kidd nelenil a drahou slípku mi nahnal přímo do náruče. Pak mohla být hozena zpátky přes plot. Malá ukázka, video, zde:)

 

Tak jsme konečně mohli jít dál. Abych to vysvětlila... Rozhodla jsem se, že půjdeme na hroudu sutin nedaleko, je tam kousek lesíka a fajn plocha na běhání. Ale dál ani krok, mám přeci chřipku, sakra! 

To už bylo ale rozhodnuto. Přešli jsme dál přes zahrádkářskou kolonii, podešli Jižní spojku a hurá do opravdového lesa. Tam bylo panečku zábavy...

Úprk do hlubin lesa...

A tryskomyš Mexa!

Psi si užívali, že nikde nikdo není, že nemusí mít náhubky a že můžou lítat sem a tam bez omezení. To se líbilo i mně, protože mě opravdu nebaví je k sobě pořád volat, když vidím lidi nebo nějaké podezřele vypadající psy, cyklisty, běžce a všechny tyto prapodivné existence. Přišlo, co přijít mělo - v listí zašustil nádherný bažant. Byl to chlap jako hora, pěkný... A psi si ho samozřejmě všimli.

 "Pecka! Bažant! Bude prča!"

 Mexa na lovu...

Oba radostně zavýskli a hurá za tím opovážlivcem, který si běhá teď již po jejich lese! Kidd vyrazil, Mexa v závěsu. Protočila jsem panenky nad jejich blbostí, netolerancí a nedostatku slušného chování a zařvala jsem, ať se laskavě vrátí, že jim vyklove oči. Psi se zastavili, začali přemýšlet a než něco vymysleli, houkla jsem na ně podruhé, ať se okamžitě vrátí. Tak se otočili a stejnou rychlostí byli zase u mě. Ať mi sakra nikdo netvrdí, že z bígla člověk nevytluče poslušnost a odvolání od nějaké blbé stopy, natož od živé zvěře.

 "No tak jó, když už musím zpátky, tak dvacetivteřinový hon končí..."

 Po hodinové procházce jsem musela uznat, že bych opravdu měla ležet v posteli, abych pak neplakala celý další týden. Tak jsme vyrazili směr Jižní spojka a snažili jsme se prolézt zpátky. Po Jižní spojkou totiž vede úzká cestička vedoucí do zahrádkářské kolonie, ale ta cestička je v rekonstrukci a všude jsou cedule, že se tam nesmí. To jako máme přebíhat Jižní spojku nebo co? Tahle cestička se proto podobá nejvíce hře Sheep go home, proto jsem ji použila jako analogii k naší cestě.

 Shepherd go home.

 

Začali jsme se přibližovat k civilizaci. Pak přišel bod zlomu - první člověk. Řekla jsem si, že tady končí všechna legrace a že psi budou muset být opět pod vlivem. Mým vlivem.

 Zpátky do reality a civilizace.

Doufali jsme, že už nás nic zvláštního už nečeká, protože těch podnětů dnes bylo ažaž. Jenomže to jsme nevěděli, že přijde to nejveselejší. Jakmile jsme prošli Pelyňkovou do Novostrašnické, tak na nás u vrat vrtěla ocasem fenka chodského psa, která se ráda nechává drbat. Podrbala jsem a chtěla jsem jít dál, ale ne tak Kidd. Žel, milá choďanda hárala a ta flundra normálně mého počestného Kidda sváděla, nakrucovala se, olizovala čumáček, předkláněla se... A Kidd nemohl odolat. Kvičel jak zaříznuté prase. O co vtipnější byl pohled do jejího kotce, kde měla sloupek s popisem, jako lze vidět v pražské zoo u všech zvířat. Koukala jsem na sloupek s cedulí, řechtala jsem se a do toho Kidd kvílel a Mexa znuděně koukala...

 Kidd se nám zamiloval...

 Tak tohle je opravdu vtip dne. ZOO hadr.

Tak a to bylo vše zajímavé. Neděle to byla moc pěkná, ale teď se hlavně těšíme na čtvrtek, na setkání s roční obézní bezpapírovou aussičkou Nelli, uvidíme, co se dá dělat a snad se s ní uvidíme častěji, potřebuje spousty výletů:-)

© 2008 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si webové stránky zdarma!Webnode