Háravky na cvičáku

23.03.2008 14:50

Nedávno vedená diskuze na jednom fóru mě přiměla sepsat tento článek...

V celé debatě šlo o jedno jediné - háravku na cvičák - ano? Ne?
Já říkám jednoznačně ano.
Ohledy na psy? To je právě ten ohled, nechat ho pracovat s háravou fenou. Pes musí pochopit, že pro něj se nic nemění, že teď prostě poslouchat bude. Ať učíme jakýkoliv jiný povel, nejdříve ho učíme přece v klidu - a poté přidáváme rušivé vlivy. A rušivý vliv pro psa je i háravá fena.
Jsou majitelé mladých psů, které ani takový nácvik nenapadne. Přijdou na cvičák a jakmile se dostaví háravá fena, tak jdou radši domů. Takhle pokaždé, když přijde jakákoliv háravá fena, aniž by si vůbec vyzkoušel, jak pes bude pracovat (uvidí ho za háravkou běžet a očuchávat ji a hned to vzdá). Pes pak dospěje a jakmile přes ulici ucítí háravou fenu, tak i přes nácviky silnic za ní prostě poběží, nikdo ho přece neučil, že v takové situaci má poslouchat. Bum, auto jede a je to. Důvod? Prostý. Lenost majitele naučit psa poslouchat i za takového rušivého podnětu.
A nejedná se jen o cvičáky. Hodně mladé psy klidně necháváme hrát si s háravými fenami, procvičujeme odvolání, poslušnost v jejich přítomnosti. Samozřejmě musíme dávat pozor, v nestřeženém okamžiku se může stát cokoliv... Psy musíme mít vždy na dosah. Pes by se měl naučit poslušnosti v přítomnosti háravé feny, jelikož mu do hlavy vtlučeme, že v první řadě je majitel, jeho povely a až pak radovánky.

Nepopírám však, že se můžou najít psi, kteří se to nikdy nenaučí. Pudy budou silnější. Takový pes může mít celkově potíže s poslušností a předpokládám, že jde o přírodnější plemeno, pejsek z útulku, jakýkoliv starší jedinec, kterého nemáme od štěněte... Ale může to být i úplně jiný případ.
 

© 2008 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si webové stránky zdarma!Webnode