Dnešní agility

 Tak, už jsem se konečně odhodlala a vzala na agility i naše milované rozmazlované miminko - Bernarda. Popravdě jsem se toho docela děsila, zvlášť té ostudy, co určitě spáchá. Opak byl ale pravdou a Bernardovi jsem se musela omluvit, jaká pitomá pesimistka to jsem. 

Nejvíce ze všeho se mu líbilo to množství hravých psů, které mohl provokovat, honit se s nimi a vysmívat se jim z dálky (je rychlejší, než oni všichni dohromady), překážky už pro něj neměly až takové kouzlo... Ale to neznamená, že by ho to nebavilo. Tunel se naučil poměrně rychle, na kladinu ho ještě musím trochu přesvědčovat, ale vleze tam a nespadne a mezi bočnicemi se také naučil chodit, i když běžím vedle něj. Velice mě potěšil, jaký je to chytrý pes, jen bohužel nemáme žádné fotky dosvědčující, že zrovna náš kretén je nejchytřejší voříšek v Praze... :-) Při korzování mezi třemi psy jsem foťák vůbec nestihla vytáhnout a asi to je škoda... Všichni tři psi byli moc šikovní. Jediná fotka, kterou máme, je stará asi dvacet minut - ležící Bernard, ne řádící po celém bytě. Ve spánku jsem ho nezastihla, reagoval i na zapnutí fotoaparátu... Hned na to se otočil na záda, abych nezapomněla vyfotit jeho pánskou chloubu, čuňák jeden... A čuně to opravdu je, o tom svědčí jeho dnešní znásilňování jedenáctitýdenní šiperky. Pedofilní prase:-)

Jak lze vidět, i Mexa je poněkud tuhá. Nenechte se zmýlit, tahle psice by byla schopná takhle chrápat týden v kuse, stačily by ji dvě čůrání denně a zase do postele... Mexinku bych doporučila každému. Je schopná celé dny se válet, ale i celé dny pochodovat na vandru. Jen nesmí pršet, to má přednost postel. Což o to, ale dneska je snad unavená, proběhla jsem ji hezky, byla perfektní, zaběhla vše, co jsem chtěla.

Kidd se také činil. Zaběhl i to, co jsem nechtěla, ale proti pondělku to byl pokrok. Na zónovkách jsem mu celý den vysvětlovala, jak je super vlézt packama na tu bílou část na konci. Přijde mi lehce barvoslepý... Na to, jak je inteligentní, si počíná jako pitomec - člověk mu může tisíckrát říct, že na BÍLOU, ale on se ji stejně snaží přeskočit, jako by ta část kladiny byla plesnivá. Nadarmo vysvětluji, že plíseň bývá nazelenalá a bílé je jarní kvítí, voňavoučké a příjemné na dotek. On zná asi jen kvetoucí třešeň, protože právě růžová část překážky je jeho oblíbená. 

Velkou škodou bylo, že dnes nepřišel pan figurant. Kousli jsme si tudíž jen tohle pondělí... Kidd byl šikovný, štěkal jako blázen, kousal s radostí. Dokonce i Mexina se seznámila, její pověstný strach z chlapů byl prolomen voňavými pamlsky, pocházejícími z pamlskovníku milého figuranta. Do hadru se zakousla jen a jen proto, aby ten hodný pán vytáhl další pamlsek. Doufala jsem, že si dnes zakouše i Bernard, ale bohužel nic takového se nekonalo. Tak snad příště. :-)