Adrenalinový víkend

26.04.2010 11:10

 Tak tenhle víkend jsme si opravdu užili plnými doušky. Bolí mě tělo, ale jsem spokojená, spíš na Mexe vypadá, že toho bylo na její vkus ažaž. 

V pátek jsme jeli do Čakovic vstříc nejtlustější feně AUO na světě. Byla jsem varována, že je tlustá. Ale když jsem ji uviděla, neměla jsem slov. Je to sud. 

 Byla jsem korektní, proto jsem se ji snažila fotit tak, aby to nebylo až tak příšerné, ale moc to nešlo. Neli jinak byla báječná fenka, hrozně živá, hodná, lásky na rozdávání. A nejvíc té lásky chtěla dát Mexince, která se jí na první pohled zalíbila. Mexa tak nadšená nebyla, neustále na ni vrčela, ječela, hryzala, ale vše bylo marné, vysmátá Neli jí byla opět za zadkem, dorážela na ni a to, že po každém výpadu měla Mex plnou hubu chlupů ji nijak neodradilo, protože pochybuji, že tak tlusté a zachlupacené zvíře vůbec něco cítí:) Nakonec se přeorientovala na Kidda, který usoudil, že macandy se mu moc líbí a že si může dovolit bezpečný sex, vzhledem k tomu, že Neli je vykastrovaná. Skončilo to tak, že kdykoliv jsem je chtěla cvaknout, tak zrovna na ni naskočil a jel. Přívlastky jako "prase" "erotoman" "úchyl" ho nechávaly chladným, on měl prostě svoji macandu.

 Chlípnost je mu vidět na očích. Neli bude potřebovat ještě pořádnou vojnu, aby trochu zhubla. Začali jsme dietními pamlsky, šestihodinovou procházkou, vážným rozhovorem s jejími majiteli, kterým přijde pomalu vychrtlá a snad jsme na dobré cestě. Asi se uvidíme s Neli častěji. Mexa bude mít radost.

 Celá fotogalerie zde

 

V sobotu jsme se rozhodli pro výlet podél Vltavy, jak daleko se nám bude chtít. Dojeli jsme na Výtoň, slezli na nábřeží a šli jsme. V příšerném parnu přišla voda vhod i Mexe, která vodu nesnáší, takže se smočila.

  Vyráželi jsme kvůli poště v půl 11 dopoledne, tuna kapesníků s sebou (já se z té chřipky zblázním!), pamlsky. Když jsme míjeli ceduli "Vítá vás Středočeský kraj", tak jsem byla v mírném šoku, ale nás to nezastavilo a šli jsme dál.  Kolem sedmé hodiny večerní jsme přecházeli ceduli, která nám oznamovala, že končí vesnice Jarov. Ale cesta podél Vltavy byla hezká, nám se dobře šlapalo a tak jsme šli asi 2 km za Jarov, kdy jsme se rozhodli, že bychom to už mohli otočit, že je pozdě a my ještě musíme na Stodůlky za Vílou, který chtěl s námi venčit. Cesta nazpátek vůbec nebyla nudná, jak jsem očekávala, bylo to parádní. V Komořanech jsme naskočili na přívoz, svezli se do nějaké díry a hledali jsme autobus na Smíchovské nádraží. Hledali jsme, našli. Ale dalo to docela dost práce. Konečně jsme našli autobusovou zastávku a zřítili jsme se na lavičku. Mexa to i přes velmi rušnou Strakonickou ulici zařízla, spala jak dřevo a dostat ji poté do autobusu byl nadlidský výkon. Nakonec jsme se slavně dostali na Hůrku, kde jsme udělali ještě hodinové kolečko a pak jeli díkybohu autem domů. Domů jsme se dostali přesně za 12 hodin - v půl 11 večer. Ušli jsme celkově cca 23 km.

Celá fotogalerie zde

 

V neděli jsme se rozhodli, že to nebudeme lámat přes koleno, když jsou psi polomrtví, zvlášť Mexa. Rozhodli jsme se pro klidnou Šárku, kde jsme si vybrali okruh Džbán - různé cestičky - Džbán z druhé strany. 3 hodiny procházky, prostě klídek, pohoda. Balzám na uťapkané nožičky a pacičky. Už jsem ani neměla chuť fotit, stejně to bylo navečer a v lese bylo poměrně temno. Všichni tři psi byli evidentně spokojení, pobíhali s klacky, Mexa blila trávu, idylka. Dorazili jsme domů v 9 večer, já spadla po koupeli na postel a spala 11 hodin. Mexa je tuhá pořád, na loužičce se loudala, jen kluci byli veselí a plní života a energie, jako vždy. Dnes budeme odpočívat, číst R. I. Stevensona a přemýšlet, kam vyrazíme příště.

© 2008 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si webové stránky zdarma!Webnode